Vybrané kapitoly z teorie dirigování a vedení sboru
část: Základy taktovací techniky     oddíl:  Taktování dynamiky


Dynamika patří k jednomu z nejdůležitějších úkolů dirigenta. Každá fráze si žádá svou vlastní dynamiku, zřetelnost reprodukce. Většinou jde dynamika paralelně s agogikou a tónovou výškou. Stoupá-li melodie, zesilujeme tóny a naopak. Označuje se sice v notaci, ale její podrobné dopracování je už věcí dirigenta. Někdy lze vyvolat u posluchače dojem síly navozený espressivem v agogice, ve výslovnosti apod. . Základní poznatek o dynamice: čím větší ges­to, tím větší síla zvuku a naopak. Protože velikost gesta závisí ještě i na tempu a dalších okolnostech, musí při navozování dynamiky působit i celkový pohyb těla, mimika obličeje atd. . Není vhodné se při pp krčit a při forte nadskako­vat. Hrozí nebezpečí teatrálnosti a grotesknosti, které může zbytečně odvádět pozornost od hudby jinam. Pro dynamiku platí zásady tektoniky. Musí platit dynamická hierarchie, každá skladba by měla mít jen jeden dynamický vrchol. Pomáháme si, kromě už uvedeného zvětšování nebo zmenšování taktovacích pohybů, také levou rukou – jejím zvedáním (klesáním) a vzdalováním od těla (přibližováním k tělu), nezapomínáme na lokty. Ani pianissimo, k němuž se dospěje, by nemělo být bez vnitřního napětí.

  

FRVŠ č.p. 2382 /2011   "Vybrané kapitoly z teorie dirigování a vedení sboru"
Olomouc 2011