Vybrané kapitoly z teorie dirigování a vedení sboru
část: Základy taktovací techniky     oddíl:  Postavení rukou


Obě ruce předpažíme do výše spodní části hrudníku mírně šikmo od těla, loket svírá tupý úhel, takže nevyčnívá, ani není přitisknut k tělu. Všechny klouby jsou volné, držení hlavy a celého těla nenucené. Ruka je natočena tak, že kloub ukazováčku je nejvýš a dlaň mírně zvednuta (jakoby připravena chytit míček). Vztažené paže jsou výchozím postavením pro provádění taktovacích pohybů. Těch se podle potřeby zúčastňuje buď celá paže, nebo jen předloktí, nebo pouze zápěstí. Pohyby mohou být spojité, vláčné, oddělované, lámané … Jejich tvar a velikost se řídí tempem skladby, agogickými změnami, dynamikou, výrazem, rytmikou (Skladby lyrické x skladby rytmické, energické ) a v neposlední řadě i druhem a hudební vyspělostí řízeného tělesa. Taktovací výcvik se provádí oběma rukama. Levá ruka koná stejné pohyby jako pravá v zrcadlovém poměru podle taktovacích schémat. Po bezpečném zvládnutí taktovacích schémat se přistoupí k modelaci pohybů na základě charakteru skladby, tempa a dynami­ky – pozor na stereotypní pohybovou jednotvárnost. Už od začátku je třeba diferencovat pohyby pravé a levé ruky. Pravá ruka je vedoucí, udává tempo i takt. Levá ruka má rozmanitější úkoly – Zjednodušeně lze mluvit o tom, že levá ruka je „umělec“ a pravá ruka „dělník“. Podporuje pravici při taktování na exponovaných místech, změnách tempa a dynamiky, může samostatně dávat nástupy, zjasňovat nebo ztemňovat hlasovou barvu atd.



FRVŠ č.p. 2382 /2011   "Vybrané kapitoly z teorie dirigování a vedení sboru"
Olomouc 2011